Jaroslav Doubrava

O JANEČČÍCH A JANCÍCH

V dobách, kdy se kolem Prahy a okolí proháněli chlupatci jako mamuti, zubři a Janečkové, kdy šavlozubí tygři koukali, co by kde od masa oblízli, si mladý Janeček vyrazil na lov.Vlastně nevyrazil, ale byl revmatickými rodiči vyražen, aby přinesl něco malého na zub. Třeba mamuta. Neměl nic jiného než instinkt, oštěp a strach, že mu táta nařeže, když nic nepřinese. Do mamutí stopy spadl hned kousek od rodné jeskyně. Vytrvalostním indiánským během (pro neznalé – 50 metrů běh, 50 metrů chůze/netýká se kuřáků/), vyrazil za obědem.

Značně uřícen a udýchán spatřil konečně asi tak 1500 metrů severoseverovýchodně objekt své lovecké vášně, která mu měla poskytnout žádané kalorie, lůžkoviny a jinam volně směnitelný materiál. Jenže ouha. Promluvil rozum. To vlastně ne. Instinkt, to je to pravé. Ruka svírající legálně držený oštěp poklesla, kamenomlat (pokoutně získaný od překupníka) s temným zaduněním dopadl na zem.

Jemnou jelenicí otřel zbrocené čelo a opodál stojící, medem a strdím upatlaný brtník byl svědkem jeho hlasité filozoficko-logické (což je mimochodem velice vzácná kombinace) úvahy. “Tak takhle ne Janečku, takhle by to nešlo. I kdybys tu potvoru/rozuměj mamuta, ženatý nebyl/ dohnal, asi nebudeš mít sílu na to ho zamordovat. A pokud by se ti to i nakrásně povedlo, nebudeš mít už sílu na to rozdělat oheň a bifteček si připravit. No a kdybys si i přeci jenom lukulskými hody žaludek nacpal, budeš tak stahanej, že nejenom drahým rodičům sousta nedoneseš, ale lenivě vedle kořisti uchvácené rozvalíš své ztahané tělo, usneš a staneš se vítaným potravním doplňkem šavlozubého masojeda. Zhltne tě pěkně postaru, bez tepelné úpravy a bez koření“. Otřásl se odporem nad takovým barbarstvím, zalezl do přilehlého jeskynního bytu, vchod zajistil bezpečnostním kamenem a usnul zdravým rozumem.

Ráno čile vyskočil a po pravidelné hygieně lehce doběhl po noci znaveného mamuta  hravě tu ospalou obludu přemohl, skolil, tepelně zpracoval a v radostném tempu úspěšného, uvědomělého a plánujícího lovce po chvilce předal rodičům pár kilo zadního a něco na polívku. Budoucí manželce kůži na žvýkání.(?) A všichni se radovali  že zase přežili a užili další den.

My jsme také takoví Janečkové.Mnozí z nás jsou spíš janci.Ženeme se za svým mamutem.Pro někoho je to jen obživa,někdo má za cíl ulovit víc. Jeden byt, druhý auto, třetí společenské postavení, vliv, peníze, dovolenou, milenku či milence.Ti, kteří si včas zhodnotí své síly a dovedou odpočívat, dojdou k cíli asi později, ale jistě.Ti, co se snaží uchvátit  všechno najednou,teď hned, svůj cíl většinou dosáhnou.

Mají auta, peníze, šperky, milenky, milence, špajz a plnou ledničku. Mají krásnou vilu nad městem a každé ráno  z její terasy hledí na město. Nemusí už na nic myslet, ani na ty základní potřeby jako je jídlo a vyměšování. To zajistí pemprsky a infuze, připevněná na konstrukci jejich invalidního vozíku. Křečí zdeformované prsty roztřesené ruky mechanicky žmoulají kostkovaný pléd, který milosrdně zakrývá zbytečné nohy. V pokleslém koutku se jim smutně leskne odkapávající slina a doširoka otevřené oči marně vysílají signály k mozku. Přestal vnímat. Jejich šavlozubý tygr se jmenoval mozková mrtvice.

JSOU ZA VODOU.